21. března 2024 přivítal figurální sochař Sebastian Wojnar ve svém ateliéru „SW“, v objektu a prostorách Fabriky 1861 9 fotografů  Oblastní charity Třebíč z projektu Fotíme bez bariér s doprovodem, pod vedením Michaely Vostálové. 

 

Setkání, společně se Sebastianem Wojnarem připravili Luboš Denner st. a ml. ze společnosti Dennart, za podpory vedení Fabriky 1861 a jejího ředitele Sebastiana Kuršela. Programem dne byly prohlídky, foto zastavení v různorodých, atraktivních prostorách objektu, se závěrečnou návštěvou a focením členů Fotíme bez bariér v Sebastianově ateliéru.

 

Hned na úvod si hostitelé připravili na hosty malou humornou lest, když prohodili a představili ředitele Fabriky 1861 jako sochaře a Sebastiana Wojnara jako ředitele. Lest byla zakrátko prozrazena, ale i díky této legraci byla hned od začátku mezi oběma stranami nastolena příjemná a neformální atmosféra. Po delší cestě a malém občerstvení se celá skupina vydala pod vedením Sebastiana Kuršela na foto putování objektem historických prostor bývalé oděvní fabriky.

 

Rodina Kuršelových tento industriální a architektonický skvost o rozloze 50 tisíc metrů čtverečních postupně rekonstruuje na budoucí multikulturní centrum a tak ředitel Sebastian Kuršel poutavým vyprávěním odhaloval jednotlivé prostory, ve kterých vždy proběhlo focení jak prostor samotných, tak spontánní focení hostitele s fotografy charity. 

 

Divadelní sál z bývalé přádelny, nádvoří, unikátní schodiště budoucích galerií, prostory velkoprostorových bývalých dílen i hala přeměněna americkou filmovou produkcí na sloupové kulisy jsou krásnými prostory vybízející k focení. A toho se účastníci výpravy zhostili více než  náramě. Vzniklo mnoho unikátních záběrů, ze kterých vzejde i tradiční kalendář Fabriky 1861 na rok 2025.

 

Pak už se všichni přemístili do prostor ateliéru, kde byly k shlédnutí desítky uměleckých objektů Sebastiana Wojnara, bust, soch, torz a reliéfů, odlitých ze sádry i bronzu. Velká pozornost byla věnována hliněným, více než dvoumetrovým sochám, na kterých Sebastian právě pracuje a modeluje je pro odlití – Máří Magdaléně, kterou sochař připravuje do Dětmarovic a více než pětimetrovému, budoucímu sousoší Epopeji Miletína.

 

Vrcholem dne byla nečekaná chvíle v ateliéru, kdy se autorskou četbou básní k fotografiím spojily tři umělecké světy: focení, poezie a sochařství.

Došlo i na modelování z hlíny samotnými fotografy, společné fotografování hostů v ateliéru se Sebastianem Wojnarem. To ještě poté pokračovalo ve venkovních prostorách a na nově zrekonstruovaném kovovém mostu, vedoucím přes řeku obtékající jižní stranu Fabriky 1861.

 

Chceme poděkovat všem přítomným fotografům třebíčské charity, Michaele Vostálové a jejím kolegům za krásné fotodárky a dárkové předměty. Ale především za nezapomenutelný den s úžasnými lidmi, jejich bezprostřední, upřímný zájmem o vše z prohlídky, za jejich cit a respekt k fotografovaným věcem, za jejich humor.

 

Jako každý team lidí stejného zájmu, který má své vůdce, své tiché myslitele, své komedy postavy a další osobnosti v souznění s daným společenstvím i tato neuvěřitelně spojitá parta má svého Oldu a Ríšu, kteří svojí vitalitou a nakažlivým humorem dokáží odvést pozornost až za hranice všedních dnů. Má svoji přemýšlivou Marušku, má svého myslitele a básníka v jedné osobě, má další členy spojené uměním, dívat se na svět skrze fotografii a obohatit nás, udělat radost nám všem. A má především svoji Michaelu Vostálovou, která se svými kolegy vede krásný a prospěšný projekt,  kterému dává spoustu  času neuvěřitelnou energii.

 

Děkujeme!